Znáte pověry spojené s dnem památky zesnulých, který se také označuje jako Samhain, Halloween nebo Dušičky?

V kalendáři hledejte tento den přesně 2. listopadu. Původně je to svátek římsko-katolické církvi, ale je tak rozšířený, že ho slaví v podstatě všichni. Lidově se nazývá Dušičky. V tento den vzpomínáme na ty, kteří už nejsou s námi a zapalujeme na jejich památku svíčky. Hodně lidí chodí přímo na hroby, kde pokládají i květy a věnce. Se svými zemřelými v duchu rozmlouvají. U nás je tradicí zemřelé oplakávat, smutnit při vzpomínkách na ně, že už nejsou s námi. V jiných krajinách je to právě naopak a místo smutku skutečně slaví. Oslavují život, kteří tyto lidi prožili a vzpomínají na ně co nejveseleji, aby jim bylo i na té pomyslné druhé straně dobře a příjemně. Uctívají si je dobrou náladou, dobrým jídlem, vínem a také tancem, zpěvem a smíchem.

Pověry a mýty spojené s Dušičkami

Při vzpomínce na zemřelé se často modlíme. Někdo používá vlastní slova, někdo modlitby předepsané církví. Modlitba od živých má pomoct zemřelé duši v očistci, tedy dušičce, aby očistila své hříchy a mohla najít věčný klid na nebesích. Tradovalo se, že pokud o dušičkách prší, tak to duše zemřelých litují a oplakávají své hříchy. V předvečer svátku vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykají za své hříchy, proto hospodáři v ten večer plnili lampu máslem místo olejem, aby si mohly dušičky ošetřit své popáleniny. A blízcí se napili studeného mléka nebo se jim přímo postříkali, aby se mohly dušičky také zchladit. Do ohně se také vhazovaly různé pokrmy jako pomoc pro vykoupení z hříchů a přilepšení pro duše v očistci. Dušičky se musely vrátit zpátky do záhrobí a do očistce prvním zvoněním z kostela. To vystrašené živé utěšovalo a s prvními tóny zvonů si oddechli.

Pečení dušičkového pečiva

Pro tyto svátky se peklo speciální dušičkové pečivo ve tvaru kostí, kterému se říkalo také „kosti svatých“. Hospodyně často dělaly pečivo dvojaké. Ze světlé mouky pro rodinu a z tmavé pro čeleď. Ta rychle prokoukla dvojí metr a vytvořila říkanky o nespravedlnosti a rozdílnostech. Pečivem byli obdarování i žebráci a chudí lidé, kteří se zdržovali u kostela nebo hřbitova. Byla to také forma vykoupení dušiček za své hříchy ze života. Dušičkové pečivo je snadné a krásně provoní domov. Vzpomeňte si na své blízké a pusťte se také do pečení s chutí a tradicí.

Připravte si: 100 g Hery, 250 ml vlažného mléka, 4 vaječné žloutky a 1 celé vejce (nechte si na potřetí), 600 g dobré hladké mouky, 10 ml českého rumu nebo rumové tresti, trochu soli, 100 g práškového cukru, balíček opravdu čerstvého droždí, skořici, rozinky, povidla nebo makovou náplň a mandle.

Droždí rozmíchejte s cukrem a vlažným mlékem, a nechte na klidném a teplém místě vzejít kvásek. Pak přidejte ostatní suroviny, vypracujte těsto a nechte na teplém místě ještě 30 minut kynout. V průběhu kynutí můžete ještě jednou nebo dvakrát těsto propracovat. Pak odkrajujte menší kousky z těsta a vytvarujte z něj tvary kostí. Můžete je také naplnit povidly, rozinkami nebo mákem. Uložte na plech, potřete rozšlehaným vejcem a posypte mandlemi. Pečte do zlatova na 180 °C. A dobrou chuť!

Pohanský svátek Samhain

Tento svátek začali na našem území slavit už staří Keltové. Slavili konec teplého letního období a příchod klidného, ale chladného zimního období. Slavili svátek Samhain, což byla noc, kdy se mrví vraceli mezi živé a živí mohli vstoupit do říše mrtvých. Zapalovaly se ohně, které měly chránit živé a rozmísťovaly se svítilny z vydlabaných řep, které svítily duchům na cestu. Tento svátek se v posledních letech těší nové oblibě a hodně lidí, hlavně žen tento svátek začal opět pravidelně slavit a uctívat. Je čas podívat se na svůj život a najít, co není v souladu a pro naše dobro. Co nám nevyhovuje nebo nám škodí a spálit to v kotlíku Bohyně smrti. Ponechat si jen to skutečné, pravdivé, co nám může dobře sloužit a prospět. Stejně jako příroda zachová jen silná a zdravá semínka, máme si i my ponechat plány a sny, které nás můžou posouvat a pomůžou nám vytvořit dobrý život. Vše ostatní nechte zahynout a spalte. Třeba pomyslně v ohni svíce. Před domem se nechávaly jablka nebo talíř s jídlem pro putující duše. Zemřelí předkové byli vítání vyřezanou dýní se svíčkou jako to známe dnes. Dýně sloužila zároveň jako ochrana před zlými a zlomyslnými duchy.

Anglosaský Helloween

Ze svátku Dušiček později v anglosaských zemích vznikl svátek Helloween, který se rozšířil i do Ameriky. Slaví se dřív, a to 31. října, tedy v předvečer Dušiček. V Americe je natolik oblíbený, že se stal skoro národním sportem. Milují ho hlavně děti. Obléknou se do různých masek, většinou strašidelných a po setmění vyrazí ven. Od domu k domu klepou na dveře a žádají „vykoupení“ v podobě sladkostí. Přitom se vzájemně straší a baví se. Často to baví i dospělé, a slaví tak památku zesnulých zábavou a užíváním si života. Halloween má u nás své příznivce i odpůrce. Pro děti je to příležitost pro zábavu a maškaření. Dospělí u nás ještě stále většinou volí původní variantu tichého uctívání památky zesnulých.

V Americe dětí chodí pro koledu se slovy „trick-or-treat“, co volně znamená „uplať mě, nebo ti něco provedu“. Skrblíkům většinou namažou kliku pastou, pomalují auto, nebo provedou jinou neškodnou lumpárnu. Kdysi se věřilo, že duše, které v tuto noc přijdou zpátky, mohou buď pomoct příteli nebo uškodit nepříteli, případně tedy děkovat za pomoc za života nebo se mstít za křivdy. Proto masky a strašení a koleda jako úplatek a vykoupení. Svíčky pak svítily na cestu zpátky. Pověra říká, že kdysi žil Hrozný Jack, který byl tak zlý a krutý, že ho nechtěli vzít ani do pekla. Proto musí bloudit světem s vydlabanou dýní na hlavě. A z toho vznikla tradice vydlabaných dýní se svíčkou u domů. Jako ochrana a odstrašení škůdcům a zlým duším, protože Jacka se i samo peklo bálo.

Día de los Muertos

Nejkrásnější oslavy zemřelých jsou asi v Mexiku. Slaví se stejně jako u nás Svátek všech zemřelých, tedy 2. listopadu. V Mexiku patří tento svátek k nejdůležitějším. Přípravám se proto věnuje patřičná pozornost, někde přípravy a oslava začínají už 31. října. V roce 1993 dokonce UNESCO prohlásilo Den mrtvých za „nehmotné dědictví lidstva“. Při osídlování původní krajiny kolonisty přijeli do krajiny i misionáři, kteří spojili aztécké a katolické zvyky. Mexičané věří, že 1. listopadu se vrací duše zemřelých dětí a 2. listopadu dospělých. Připravují pro své zemřelé, ale i  pro ty živé, bohaté pohoštění a zábavu. Na hřbitovech jedí, tančí a zpívají. Věří, že duše zemřelých jsou tam v tyto dny s nimi a slaví také. Připravují pro ně třeba sladké lebky (calaveritas) nebo sladký chleba s ruličkami připomínající kosti (pan de muerto). Zdobí oltáře, hlavně oranžovou barvou, květinami a svíčkami. Věří, že afrikány je ochrání a zaženou zlé duchy. Na oltář dávají i různé další předměty, třeba fotografie zemřelých, nebo oblíbené hračky dětí. Vzhledem k mexické pohostinnosti na některých místech probíhají oslavy i několik dní.