Činčily lze doma chovat bez větších problémů

Krásné činčily už jen jako mazlíčci

Činčily se v divoké přírodě vyskytují ve dvou variantách – v dlouhoocasé a krátkoocasé. Jejich domovinou jsou jihoamerické Andy a ty krátkoocasé žijí až ve výšce kolem 4500 metrů nad mořem. Dlouhoocasé činčily si hledají domov v mnohem nižších polohách a na rozdíl od svých příbuzných jsou schopné domestikace a domácího chovu.

Velice brzy poté, co byly do Evropy dovezeni první jedinci, se začali chovat nejen jako chlupatí kamarádi, ale také pro svou krásnou jemnou kožešinu. Ostatně v tom se Evropané poučili od Inků, kteří používali činčilové kožešiny už od pradávna. To vše přispělo k tomu, že se dlouho mělo za to, že činčily v přírodě vyhynuly: naštěstí se ale ukázalo, že tomu tak není. A jejich současný chov je skutečně jen zájmový.

V dospělosti dorůstají činčily délky mezi 25–35 cm a k tomu musíme přičíst i dlouhý až 20cm ocas. Jejich váha se pohybuje kolem půl kilogramu a jejich krásný kožíšek bývá nejčastěji v šedých a stříbřitých odstínech, ale existuje i činčila bílá, černá, modrá, béžová, čokoládová, lila, nebo dokonce strakatá.

Dopřejte jim písečnou koupel

Vzhledem k tomu, že se jedná o hlodavce pocházejícího z Jižní Ameriky (stejně jako morče), mnoho lidí se domnívá, že jeho domácí chov je v podstatě stejný. Činčily se ale od morčat v mnoha ohledech liší, takže je nutno přizpůsobit jejich pobyt v zajetí těmto potřebám.

Především se jedná o poměrně akční zvířátka, takže se nespokojí jen tak s nějakou malou klíckou. Činčily potřebují klec velkou, nejlépe rozdělenou na několik pater a vybavenou nejrůznějšími prolézačkami, domečkem a také „rozhlednou“, na níž rády sedí a pozorují z výšky, co se kolem nich děje. Naprostou nutností je dostatek jemného písku, v němž si koupou svůj krásný hebounký kožíšek, a zbavují se tak přebytečných chlupů. Koupání ve vodě je pro činčily nevhodné, protože jsou choulostivé na vlhko.

Samotné činčile je smutno, takže je vhodné pořídit rovnou dvě. A pokud to bude párek, můžete se dočkat i toho, jak založí rodinu, o níž se stará i sameček, který neustále sleduje, zda někde nehrozí nebezpečí. Vrhy činčil bývají někdy i docela velké, třeba až 6 mláďat – ta se rodí rovnou se zoubky a osrstěná, takže není potřeba jim stavět hnízdo.

Prospívá jim suché krmení

V zajetí se činčily dožívají běžně 15–20 let, ale musejí dostávat správnou stravu. Ta vychází z toho, že v divoké přírodě se vzhledem k drsným a specifickým podmínkám v Andách živí potravou chudou na živiny, ale s vysokým obsahem vlákniny, například kořeny některých kaktusů, spadanými kaktusovými plody nebo suchými travinami.

V zajetí proto potřebují suché krmivo – třeba sušenou trávu či seno a jako pamlsky pak poslouží sušené ovoce nebo šípky. Vlhká a čerstvá strava je pro ně vysloveně nevhodná, protože zatěžuje jejich citlivá játra a ničí jim zdraví.

Protože činčily nesnášejí vlhko, není žádoucí přesouvat jejich klec třeba na balkon. Zároveň ale ocení chládek, což vyřešíte tím, že do části klece umístíte například velkou dlaždici, která jim bude sloužit k ochlazení. V přílišném vedru lze použít k rychlému zchlazení také plechovku z lednice.

Do ložnice činčily nepatří

Hebká a nádherná srst činčil přímo vybízí k tomu, aby se s nimi člověk mazlil. Tato zvířátka sice lze poměrně dobře ochočit, ale o velký kontakt s člověkem zrovna nestojí. Můžete je hladit i chovat, ale samotné činčily nebudou mazlení samy vyhledávat.

Jejich srst je považována za vhodnou i pro alergiky, protože v ní nejsou roztoči, kteří jsou příčinou alergických reakcí. Nicméně jejich klec nedávejte do ložnice nebo do dětského pokoje, protože v noci jsou aktivní a vy byste se nevyspali. Činčily jsou také poměrně plaché a lekavé, takže nejsou vhodné do rodiny se zcela malými dětmi, kterým jen špatně vysvětlíte, že ona okouzlující zvířátka nejsou živá hračka.