Celer je zelenina pro naše zdraví

Celer je zelenina, kterou mnozí z nás nepovažují za příliš chutnou. Opak je ale pravdou a navíc celer v sobě ukrývá nespočet lidskému zdraví prospěšných látek od vitamínů počínaje po bílkoviny konče. Pravidelná konzumace celeru v syrovém nebo kuchyňsky upraveném stavu má tedy velmi příznivý vliv na náš organismus a bylo by bláhové se této cenné vitamínové bomby zříkat.

Celer je zelenina pro naše zdraví (Zdroj: Depositphotos)

Celer jako mnohostranně využitelná zelenina

Celer pěstování
Celer pěstujeme ze sazenic (Zdroj: Depositphotos)

Celer je nejlepší pěstovat z předpěstované sadby. Doba klíčení je dlouhá, většinou až tři týdny, výsev je tedy potřeba provádět již od konce ledna. Mladé sazenice vysazujeme na pole nebo na záhon koncem května do řádků 40- 50 cm od sebe vzdálených. Abychom si usnadnili pletí, je vhodné, aby do meziřádků bylo možné vjet plečkou. Vzdálenost jednotlivých rostlin od sebe je od 30 do 40 cm podle druhu celeru. Bulvové a řapíkaté celery potřebují více místa než listové formy. Celer potřebuje dostatek světla a hlinitou, středně těžkou půdu s dostatečným obsahem organické hmoty. Lehčí struktura půdy vyhovuje listovým a řapíkatým celerům, bulvový preferuje půdy těžší. Kyselé půdy nejsou vhodné, celerům vyhovuje obsah vápníku v půdě a neutrální či mírně zásadité pH. Celer, zejména bulvový, vyžaduje v průběhu vegetace pravidelnou zálivku. Pamatujeme také na časté okopávání a pletí.

Celer
Celer vyžaduje těžší půdu (Zdroj: Depositphotos)

Druhy celeru

Celer řapíkatý (Apium graveolens. var.dulce) je velmi zdravou zeleninou. V naší kuchyni není zatím tak populární jako celer bulvový, ale postupně si nachází své místo. Pro konzumaci se používají silné křehké řapíky světle zelené barvy. Většinou se konzumují zasyrova, hodí se jako přísada do zeleninových salátu, dají se i dobře odšťavňovat. V asijské kuchyni se s oblibou používá i jako přísada zeleninových či masitých pokrmů, peče se, vaří, dusí i smaží. Pro svůj nízký obsah kalorií a naopak vysoký obsah výživných látek je doporučován jako dietetická zelenina. Díky své jemné a delikátní chuti bývá zařazován společně např. s chřestem mezi tzv. lahůdkové zeleniny. Celer má posilující vliv na činnost ledvin, je vhodný při revmatismu a dně. Do svého jídelníčku ho mohou zařazovat také nemocní cukrovkou a doporučuje se i při nervových slabostech. Platí i za známé afrodisiakum.

Řapíky můžeme sklízet postupně odlamováním od matečné rostliny v období od srpna do října. Vhodnějším způsobem sklizně je ale vyrytí celých rostlin. V lednici vydrží velmi dlouho a řapíky můžeme odebírat podle potřeby. Před příchodem mrazů rostliny vyryjeme a uskladníme v lednici nebo ve sklepě či pařeništi, kde je můžeme založit. Pokud je nespálí mráz, vydrží založené až do jara. Pokud chceme mít řapíky extra křupavé a lahodné, dají se snadno vybělit. Zhruba měsíc před sklizní omotáme stonky papírem, například novinami a převážeme. Listy musí zůstat nezakryté. Vybělené řapíky se nejlépe hodí pro přímý konzum.

Řapíkatý celer
Řapíkatý celer si pomalu dobývá své místo v našem jídelníčku (Zdroj: Depositphotos)

Celer bulvový (Apium graveolens var. rapaceum) patří k tradičním zeleninám. Rostliny jsou dvouleté, v prvním roce tvoří zelenou hmotu a v druhém roce kvetou. Celerové bulvy i nať obsahují bílkoviny, silice, puriny, glycidy, apiin, cholin, vitamíny B1, B2, PP, vitamín C, dále pak vápník, sodík, draslík, hořčík a fosfor. Konzumujeme bulvy, které sklízíme na podzim. Mladší bulvy je samozřejmě možné vyrývat již koncem léta. Celery nejsou mrazuvzdorné a bulvy musíme vyrýt na podzim před příchodem mrazů. Zelenou nať ukroutíme  a bulvy skladujeme založené ve sklepě. Vydrží dlouho, pokud jim poskytneme vlhké prostředí a teplotu okolo 5 °C. Podle potřeby celerové bulvy vybíráme z písku. Nespotřebovaná část bulvy vydrží v lednici i jeden měsíc. Musíme ji ale zabalit do vlhkého plátna a vložit do mikrotenového sáčku.

Bulvy se používají jako skvělé dochucovadlo polévek, omáček a mnoha dalších pokrmů. Překvapivou chuť má i zdravý salát, připravený ze syrových strouhaných jablek, mrkve a celeru. Nakrájené plátky se mohou smažit stejně jako řízky. Kromě bulvového celeru se ale pěstuje i lahůdkový celer řapíkatý a jemný listový celer. V moderní kuchyni mají všechny formy rovnoprávné zastoupení, mají podobnou chuť a  aroma.

Bulvový celer
Bulvový celer využijete ve studené i teplé kuchyni (Zdroj: Depositphotos)

Celer listový (Apium graveolens var. secalinum) patří mezi listové lahůdkové zeleniny. Nevytváří bulvy ani ztluštělé řapíky. Ceníme si ho pro jemnou listovou zeleň měkkých vonných listů, Používají se podobně jako libeček na posypání a dekoraci polévek, chlebíčků, do pomazánek a podobně. Listy si můžeme také zamrazit nebo nasušit, zachovají si svou chuť i vůni.

Listový celer
Listový celer se výborně hodí jako ochucovadlo do polévek (Zdroj: Depositphotos)

Choroby a škůdci celeru

Listy celeru může napadnout nepříjemné houbové onemocnění, kterým je septorióza neboli rzivost listů celeru. Pro onemocnění jsou typické žlutavé, později hnědé, ostře ohraničené skvrny. Listy při silném napadení sesychají, bulvy dorůstají do menších velikostí. Při sklizni nikdy napadené listy nezarýváme, protože výtrusy přežívají v zemi a jsou prvotní příčinou napadení v dalším roce. Na stejném pozemku by se měl dodržet odstup pěstování celeru alespoň 3 roky. Listy napadené septoriózou je nutné likvidovat, nejsou vhodné ke kuchyňskému zpracování.

Související k tématu