Jaké aspekty ovlivňují kvalitu našeho bydlení?

Kombinace mnoha směrů

Pojem rezidenční psychologie zatím není příliš zažitý. Jedná se o poměrně mladý obor, který vznikl v 70. letech minulého století. Komerčně se jedná o celkem neznámou disciplínu kombinující psychologii, sociologii, urbanismus a architekturu. „Z pohledu vědy je to vlastně takové nemluvně, ale pro kvalitu našeho bydlení má velký praktický význam. Pro všechny z nás, kteří řeší styl svého bydlení, nám radí, jak uspořádat jednotlivé místnosti, abychom se v nich cítili příjemně, anebo nám vysvětluje, proč je právě náš partner podrážděný, když přece jsme jen přendali jeho věci z poličky v ložnici do obývacího pokoje,“ popisuje na úvod Tomáš Sysel, odborník z nezávislého Institutu zdravého bydlení (IZB).

„Z lidské podstaty jsme soutěživá stvoření bojující o vlastní prostor, a to ryze na základě našeho pudového chování. A právě tato teritorialita slouží k ideálnímu rozvržení prostoru. Budete se divit, jak například některé barvy z jednoho jedince udělají rozzuřeného býka vyvolávající stále slovní potyčky a z jiného beránka, vděčného za klidné prostředí,“ dále pokračuje Tomáš Sysel. Řada poznatků rezidenční psychologie je navíc v některých případech relevantní i tam, kde lidé musí pobývat dlouhodobě, například v nemocnicích, sanatoriích, ubytovnách, ale třeba i v kancelářských a pracovních prostorech.

i (Zdroj: Institut zdravého bydlení)

Jaké chyby nás často provází v našich domovech?

Příliš nábytku a v nevhodné velikosti

Obří skříň je sice prima úložný prostor, ale pokud v malém bytě zabírá třetinu volného prostoru, nebude tím nejvhodnějším vybavením. Na druhou stranu, příliš malé skříňky také nemusí působit dobře. „Asi nikdo z nás nechce žít v domě pro panenky, a přesně takový efekt na nás mají mini provedení nábytku,“ uvádí Tomáš Sysel z IZB. Zaměřit bychom se měli i na materiál, ze kterého je nábytek vyrobený. Přírodní materiály jsou jednak zdravější variantou v porovnání s dřevotřískovými deskami, vydrží déle, a navíc stárnutím získávají na kráse.

i (Zdroj: Institut zdravého bydlení)

Mnoho doplňků, a pro nic!

Hodně častým nešvarem interiérů je velké množství doplňků a dekoračních předmětů. „To přece nemůžu vyhodit, to jsem si dovezla z dovolené!“ - častá věta, která jde přesně proti principům rezidenční psychologie. „Jde o tak zvaný home decoring, tedy nadměrný konzum bytových doplňků. A přitom jeden kvalitní kousek nahradí mnoho drobností, které ve své podstatě pouze fungují pouze jako lapače prachu,“ glosuje odborník.

i (Zdroj: Institut zdravého bydlení)

Vůně dezinfekce

Čich je lehce opomíjený smysl, který ale významně uchovává vjemy. A ty nás dlouhodobě ovlivňují. Také si přece hned vybavíte dovolenou, když ucítíte vůni parfému, který jste během ní používali? A přesně tak to funguje i v interiéru. Zapojte všechny smysly! „Domov má vonět a nemyslím tím vůni desinfekčních prostředků, které si zcela nesprávně kladou za cíl asociovat čistotu. Příjemná, na přírodní bázi fungující interiérová vůně navodí atmosféru a nechá vás relaxovat. Naproti tomu například chemické těžké vůně do malých prostor jsou naprosto nevhodné. Mají až spíše rušivý status,“ doplňuje Tomáš Sysel.

i (Zdroj: Institut zdravého bydlení)

Nevhodné barvy

Barvy působí na každého z nás odlišně. Ty tmavé zpravidla nepřináší radost, nicméně na jedné stěně v ložnici, pro vytvoření správné intimity večera, jsou ideální. „Pro optické zvětšení prostoru se samozřejmě používají světlé barvy. Ideální jsou například odstíny růžové, modré a zelené, protože podporují spánek a relaxaci. Světlejší pastelové odstíny navíc místnost vizuálně zvětšují. Rezidenční psychologie nás ale třeba učí i to, že efekt barev můžeme ještě více znásobit vhodným použitím zrcadel.,“ dodává Sysel.

i (Zdroj: Institut zdravého bydlení)

TIP odborníka: Upír nebo oáza?

„Nepopsatelný pocit klidu, smíření a bezpečí tam někde uvnitř nám napoví, zda je náš byt upír, anebo oáza. Někdy stačí detail a naše pocity se polarizují ke kladnému vnímání místa a naopak. Francouzský filozof Blaise Pascal pravil: „Není na světě nic hroznějšího než nenáviděný domov. Být nešťasten ve styku s jinými lidmi je přirozené, ale být nešťasten doma přirozené není.“ To, jak se doma cítíme, je základní stavební pilíř našeho života, a proto bychom se měli nad způsobem našeho žití zamyslet,"  říká Tomáš Sysel.

Typické případy, které řeší rezidenční psychologie, jsou situace, kdy dva dosud samostatně bydlící partneři začnou řešit a tvořit společné bydlení. „Pokud se jeden partner nastěhuje do bytu toho druhého, je vždy hmatatelné postupné „sžívání se“ s partnerovými věcmi. Zcela běžná situace je, že ten nově příchozí nutně potřebuje artefakty studentského kolejního pokoje umístit například do partnerčina království. Je to stejně výbušný okamžik, jako když na vaší kdysi honosně vyhlížejícím party pohovce přistane další růžový polštářek a haldu DVD disků uspořádaných stylem, kterému nikdo jiný, než vy nerozumí, vystřídá dle názoru druhého vkusná květina. Jsou to detaily, které v nás vyvolávají pocit ohrožení našeho teritoria. Jde o drobnosti, které spouští kauzální neshody a v tomto kontextu narušují pohodu našeho výsostného území".

Zdánlivě lehčí situaci nabízí případ, kdy je prostor nový pro oba partnery, a navíc si oba přináší nové vybavení, ke kterému si teprve budou vytvářet osobní vazby, a podle toho vnímat následné změny od jiných obyvatel bytu. „Rezidenční psychologie právě učí, aby všichni, kteří používají společný byt, umožnili každému jedinci osobní prostor. Ale přitom tyto dílčí záležitosti byly ve společné harmonii a ladily do jednoho fungujícího celku,“ uzavírá Tomáš Sysel.

Po těchto řádcích už možná i vy tušíte, proč se v jednom koutě vašeho bytu necítíte dobře a jste až podráždění. Pak neváhejte udělat pár změn, které mohou pohodu vašeho bydlení výrazně zlepšit!

Zdroj informací: Institut zdravého bydlení