Teplé pařeniště je nepřekonaný jednoduchý způsob rychlení zeleniny

Zahrádkáři již nyní netrpělivě vyhlížejí příchod kýženého jara a začínají přemýšlet o prvních výsevech zeleniny. Ve volné půdě však můžeme začít až tehdy, kdy nehrozí nebezpečí pozdních mrazíků. Pokud chceme začít vysévat co nejdříve, může být velice dobrým pomocníkem teplé pařeniště.

Je na čase přemýšlet o založení teplého pařeniště (Zdroj: Depositphotos)

Co je vlastně pařeniště?

Je to malý uzavřený prostor, kde se oproti venkovní teplotě dosahuje o několik stupňů více. Rozlišujeme pařeniště studená, kde je zdrojem tepla sluneční záření, které prostor pod sklem ohřívá a teplá pařeniště, u kterých navíc dochází k uvolňování tepla rozkladem biomasy v útrobách pěstírny. Samotná stavba se skládá z rámu a oken. Rámy se většinou vyrábějí v normalizovaném rozměru 150 x 100 cm, kde delší rozměr určuje šířku pařeniště. Je to optimální šířka pro snadné dosažení zvenčí na kterékoliv místo pěstírny.

Rámy si můžeme zhotovit sami, nejlépe z borového dřeva, které je trvanlivější než dřevo smrkové. Na užších stranách se vyplatí vyhloubit žlábky pro odtok vody. V rozích je možné okna vyztužit ocelovými rohovníky. Síla skla by měla být alespoň 3 mm. Pro zvýšení trvanlivosti napustíme rámy fermeží a natřeme fermežovou barvou. Místo skla je možné rámy potáhnout průhlednou PE fólií, je to ale řešení nouzové, neboť fólie má horší izolační vlastnosti. Dochází k větším ztrátám tepla, a navíc je takový rám lehký a může ho snadno nadzvednout vítr. Pro malé pařeniště se dají použít i vyřazená stavební okna, která ale nejsou příliš estetická.

Vyznačení řádků
Vyznačení řádků markerem do pařeniště z plastových dílců (Zdroj: Jan Kopřiva)
Betonové pařeniště
Základní kostru může tvořit také betonový překlad (Zdroj: Jan Kopřiva)

Materiál

Tradičním materiálem pro výrobu pařeništního rámu jsou borové fošny, silné 4 cm a široké alespoň 30 cm. Výhodnější varianta, i když finančně náročnější, je stavba z plastových dílců. Jsou prakticky věčné, bez nutnosti jakékoliv údržby, a přitom se dají zpracovávat řezáním, frézováním i vrtáním, mají velice dobré tepelně izolační vlastnosti. Ideálním řešením je i stavba zděného pařeniště. Základ stěn je nutné vyhloubit minimálně 100 cm hluboko, aby nedocházelo k sesedání či borcení. K stavbě je možné použít betonové prefabrikáty, cihly nebo tvárnice. Pro zajištění dokonalé pevnosti se vyztuží stěny armovacím železem.

Odtokový žlábek
Tyto žlábky jsou důležité pro odtok přebytečné srážkové vody na oknech (Zdroj: Jan Kopřiva)

Stavba teplého pařeniště

Samotné dno pařeniště vytvoříme v hloubce asi 50 cm, což je při zakládání teplého pařeniště postačující, u pařeniště studeného postačí bohatě hloubka 30 cm. Na dně vyhloubené jámy vytvoříme jemnou drenážní vrstvičku z písku nebo škváry a u teplého pařeniště našlapeme následovně 30 - 40 cm vrstvu hnoje, na kterou dáme 10 -15 cm kvalitní proseté kompostové zeminy. U studeného pařeniště vyplníme celou hloubku výkopu kompostovou zeminou. Vzdálenost urovnaného povrchu země by neměla být od položených pařeništních oken větší jak 10 -15 cm.

Jaký hnůj je do teplého pařeniště nejvhodnější?

Nyní bude nutné si položit otázku, jaký hnůj je pro vyhřívání pařeniště nejvhodnější? Zásadně musíme používat hnůj čerstvý, který se po ušlapání začne pařit a produkuje teplo. Nejvíce tepla má hnůj koňský s příměsí slámy. Méně vhodný je hnůj kravský, ovčí, kozí či králičí, i když jsou také použitelné. Zcela nevhodný je studený hnůj prasečí. Obstarání statkových hnojiv je však pro řadu zahrádkářů neřešitelným rébusem. Vítaným řešením je proto novinka na našem trhu - fermentovaný koňský hnůj. Výhodou je, že neobsahuje semena plevelů, oproti jiným fermentovaným statkovým hnojivům má největší výhřevnost. Fermentovaný koňský hnůj je dodávaný v peletové podobě a přidává se do listí, slámy nebo trávy v dávce 2 litry na 1 m2 pařeništní plochy. Hnůj je obohacený o rohovinu. Pokud je použitý materiál příliš suchý, vyplatí se současně prolévat teplou vodou a důkladně sešlapávat. Máme tak zajištěno dostatečné množství živin po celou vegetační sezónu.

Čerstvý hnůj
Základem teplého pařeniště je čerstvý hnůj (Zdroj: Jan Kopřiva)

Po několika dnech od založení můžeme do pařeniště vysévat nebo vysazovat. Ideálními plodinami je raný salát, ředkvičky, kedlubny, raný květák. Teplé pařeniště se vyplatí pro vlastní výrobu sadby brukvovité zeleniny nebo květin. V chladnějších klimatických oblastech se dá teplé pařeniště s úspěchem využít pro pěstování okurek nakládaček. Později, když je již porost mohutný a venkovní teploty příhodné, se  okna jednoduše odstraní a pařeniště nám slouží jako ohraničený pěstební záhon.

Sešlapávání hnoje do pařeniště
Hnůj pečlivě upěchujte do všech stran pařeniště (Zdroj: Jan Kopřiva)

 A na závěr důležité upozornění. Malý vzdušný prostor pod okny se za slunečního svitu lehce přehřívá, proto si pořídíme jednoduché podpěrky a okna včas z jedné strany podložíme. Naopak, při nebezpečí nočních mrazíků večer rozložíme přes okna zateplovací rohože, které zabrání rychlému ochlazování pěstebního prostoru.

Pařeniště průřez
Dbejte na kvalitní zeminu a dostatečnou vrstvu hnoje a živin (Zdroj: Jan Kopřiva)
Pokládání pařeništních oken
Pařeništní okna hrají při tomto způsobu pěstování velmi podstatnou roli (Zdroj: Jan Kopřiva)

Vy ještě nemáte na své zahrádce pařeniště? Tak to je velký nedostatek, protože pařeniště, byť maličké, by nemělo chybět ani na zahrádce velké jen několik desítek metrů.

Související k tématu