Štědrý večer nastal, aneb jaké v tento den dodržujete tradice a zvyky?

Štědrý den je dnem slavnostním, dnem plným očekávání, dárků, Ježíška, cukroví, smaženého kapra a také nejrůznějších tradic a zvyklostí. Už jsme sice časté a oblíbené tradice a zvyky zmiňovali, ale pro ty z vás, kteří se v nich příliš neorientujete, nebo jsou pro vás novinkou, sluší se je připomenout. A nejlépe i s návodem na použití.

Štědrý večer nastal a přinesl s sebou vánoční tradice a zvyky (Zdroj: Depositphotos)

Štědrý večer nastal...

S napětím očekávaný Štědrý den je konečně tady a my se chceme trochu oprostit od předvánočního shonu a stresu a užít si tento den s rodinou v klidu a pohodě. Zkuste si společně zavzpomínat na štědrovečerní zvyky a tradice a pobavte se v duchu dávných časů jako za dob našich prababiček a pradědečků.

První tradici bylo ráno dojít do kostela, kde v době adventu probíhaly roráty. Na Štědrý den se přinášelo do obydlí "věčné světlo", známé tako jako betlémské. Toto světlo přiváželi dobrovolníci z Betléma a rozdávali je věřícím. Toto světlo symbolizovalo návrat Ježíše Krista, vzkříšení, očistu, osvícení, poznání, lásku, sounáležitost a pospolitost.

Věčné světlo
Betlémské světlo si přinášeli lidé z kostela (Zdroj: Depositphotos)

Zlaté prasátko

Naše děti ho znají z televize ve formě reklamy. Co ale skutečně znamená? Od rána do doby podávání slavnostní večeře se lidé dříve postili, to jest, nepožívali žádné pokrmy. Tuto tradici dodržovaly i děti. A právě proto, aby se jim čekání na dárky a příchod Ježíška zkrátilo a nevyplňovaly ho uždibováním dobrot, bylo jim slíbeno zlaté prasátko, které uvidí, když nebudou jíst. Křesťané tento půst omezovali na jezení bezmasých jídel (ryba nebyla považována za maso), ale některé ortodoxní skupiny dodržovaly skutečný půst bez jakéhokoliv jídla. Tradice v lokálních oblastech pak zmiňují i zlaté tele, kohouta nebo berana. Podstatná ale byla jeho zlatá barva. Věřilo se, že kdo ho uvidí, bude mít štěstí a peníze. Někde rodiče malým dětem suplovali zlaté prasátko odleskem zrcátka na zeď.  Zlí jazykové ovšem tvrdili, že zlaté prasátko viděli všichni, kteří dodržovali přísný půst, protože se jim z hladu dělaly před očima mžitky.

Zlaté prase
Také se postíte, abyste viděli zlaté prasátko? (Zdroj: Depositphotos)

Na dodržování půstu chodily dohlížet Perchty - zlé babice, někde známé jako Friggy. Chodily strašidelně oblečené a s ošklivým obličejem, který naháněl hrůzu, v ruce držely nůž a škopík na krev. Tam, kde se půst nedodržel, hrozily, že viníkovi rozpářou břicho a vycpou hrachovinou. Dokonce se v dřívějších dobách takové morbidní operace předváděly jako divadlo.

Vánočka a pohoštění

Vánočka patřila odnepaměti k vánočním tradicím. Pekla se v podobě spleteného bochníčku, který symbolizoval narození Ježíše Krista coby dítě v povijanu. Vánočka také patřila na štědrovečerní stůl jako poslední chod večeře. Nejlepší kousek dostal hospodář, po něm hospodyně, ostatní členové rodiny a děti a také čeládka. Nesmělo se zapomenout ani na hospodářská zvířata, kterým se nadělovalo od každého pokrmu, aby v dalším roce prospívala a byla zdravá. Někde se do vánočky zapékala zlatá mince, a kdo jí našel, měl štěstí. Už při zadělávání těsta dodržovaly hospodyně tradici - chodily hladit ovocné stromy, aby byly příští sezónu plodné a vyskakovaly vysoko při kynutí těsta, aby vánočka vysoko vyběhla.

Vánočka
Vánočka se podávala jako poslední chod slavnostní večeře (Zdroj: Depositphotos)

Pro náhodné pocestné se chystalo pohoštění v každé krčmě a hospodě, ale také v domácích obydlích. Hospodyně přichystaly na malý stoleček pokrmy a cukroví a nechyběl ani pohárek svařeného vína. Když kdokoliv nabouchal na dveře, dostal najíst a napít. 

Rodina na Vánoce
U stolu se sešla celá rodina a setrvali u něj tak dlouho, dokud všichni nedojedli (Zdroj: Depositphotos)

Vánoční stromeček

Ozdobený jehličnan je novodobou tradicí, ale již pevně spjat s Vánocemi. Ale již staří Keltové zdobili stromy různými dekoracemi a věřili, že si jejich dary pod stromy kladené vezmou bozi a zajistí jim slávu, štěstí a zdraví. Dnes je stromeček vnímán jako dekorace, pod kterou se pokládají vánoční dárky.

Stromeček
Vánoční stromeček známe asi teprve posledních 300 let (Zdroj: Depositphotos)

Slavnostní večeře

Správná štědrovečerní večeře sestávala ze 7 chodů, přičemž právě během večeře se dodržovalo nejvíce tradic a zvyků. Základem bylo slavnostní prostření stolu. Prostíralo se vždy pro sudý počet strávníků. Tradovalo se, že v tuto chvíli obchází okolo stolu smrt, a když najde lichého člena u stolu, příští rok si pro něho přijde. Smrt se dala obelstít tak, že se prostíralo i pro náhodného hosta a tím se počet srovnal na sudý. Pod talíř se schovávala rybí šupina, aby lidem přinesla peníze. Jakmile se všichni sedli ke stolu, již nikdo nesměl vstát dříve, než ostatní dojedli. Ten, kdo by vstal jako první, také jako první zemře. Nohy stolu se svazovaly řetězem - značilo to pospolitost všech členů rodiny. Někde bylo zvykem pokládat pod stůl sekeru. 

Kapr
Rybí šupiny se dávají pod talíř na znamení budoucího bohatství (Zdroj: Depositphotos)

Jako slavnostní pokrm se podávala polévka - rybí, hrachová nebo čočková. Jako hlavní chod servírovala hospodyně vařenou rybu, hrachovou nebo jahelnou kaši, perníkovou omáčku, sladké kaše a knedlíky. Později se začaly štědrovečerní menu upravovat a ozvláštňovat. Dnes známe klasiku v podobě hovězí nebo slepičí polévky s játrovými knedlíčky, rybí polévky, bramborového salátu, smaženého kapra nebo řízků. Jako další inovace se pak nabízí pečená husa, vinné klobásy, mořské ryby (zejména losos), různé exotické pokrmy a laskominy. 

Hrachová polévka
Také luštěniny symbolizovaly hojnost peněz (Zdroj: Depositphotos)
Smažený kapr
Smažený kapr nebo vepřové řízky jsou vynálezem současnosti (Zdroj: Depositphotos)

V tento den se dále nesmělo zametat, aby se z domu nevymetlo štěstí a duše předků, hospodyně nesměly prát a věšet prádlo, aby se nikdo z domácích neoběsil. Také se nešilo a nepletlo a nepoklízely se chlévy. Mladé svobodné dívky po večeři, kdy se zbytky jídla podarovaly rovným dílem dobytku, část se hodila do vody a do ohně a část se zakopala na zahradě, házely za hlavu střevíc. Pokud dopadl špičkou ke dveřím, věřilo se, že se dívka vdá daleko. Do dnešních dob se zachovaly skořápkové lodičky se svíčkami, které se pouštěly v lavoru s vodou. Když se držely pohromadě, zůstali všichni členové rodiny spolu. Také lití olova přetrvalo, a když se roztavený kousek vlil do vody, hádalo se podle tvaru, co dotyčného čeká. Za již zapomenutou tradici se považovalo třesení bezem nebo plotem a říkáním - třesu, třesu bez, pověz ty mně pes, kde můj milý dnes a z které strany se ozval štěkot psa, odtud ženich přišel.

Skořápkové lodičky
Ze skořápkových lodiček se hádalo, zda rodina zůstane pohromadě (Zdroj: Depositphotos)

Související k tématu