Lze chovat okrasné ptactvo celoročně venku?

Kdekdo by si řekl, že exotické ptactvo nelze chovat venku, protože jsou tito ptáčci příliš choulostiví a naši zimu nepřežijí. Ale opak je pravdou, protože spousta ptactva se k nám dostává z Austrálie nebo jihoamerických zemí, kde jsou zimy velmi podobné těm našim. Víme ale, jak se o takové ptactvo skutečně správně postarat a jaké jim zajistit podmínky spokojeného života?

Exotické druhy ptactva jsou velmi oblíbené pro chov v zajetí (Zdroj: Depositphotos)

Dříve, než si vůbec nějakého ptáčka pořídíme, měli bychom se informovat, zda bude vhodný na chov pouze doma, nebo zda může být venku. Doma bude mít andulka nebo chůvička jistě dobré podmínky. Ale chceme-li chovat okrasné ptactvo venku, měli bychom znát pár užitečných informací.

Výběr ptactva k chovu

Mezi nejoblíbenější chovné ptactvo patří především exotické druhy - papoušci, andulky, chůvičky nebo kanárci. Kromě exotů však můžeme chovat i nejrůznější pěvce, holuby, dravce, sovy a samozřejmě i hospodářské druhy ptáků - vodní a hrabavou drůbež.

O tom, které druhy chovat venku celoročně, se názory chovatelů různí. Koluje spousta odlišných názorů třeba na chov zebřiček nebo kanárů, mnozí chovatelé soudí, že by astrildi nebo amadiny u nás zimu nedokázali přežít bez úhony. Pravdou je, že pokud jim voliéru přizpůsobíme, není důvod je na zimu stěhovat domů. 

Nejprve si v chovném ptactvu uděláme trochu pořádek. Mezi exoty, které lze u nás chovat, řadíme:

  • Andulky
  • Neofémy 
  • Rosely
  • Korely
  • Kakadu
  • Alexandry
  • Papoušky
  • Agapornise
  • Amazoňané
  • Mníšky
  • Aratingy
  • Aymary
  • Ary 
  • papoušky Lori
Andulka
Andulky lze chovat venku celoročně bez větších problémů (Zdroj: Depositphotos)

Do řádu pěvců:

  • Kanáry
  • Zebřičky
  • Chůvičky
  • Rýžovníky
  • Amady
  • Amadiny
  • Astrildy
  • Stříbrozobky
  • Panenky
  • Pásovníky
  • Snovače
  • Kardinály
  • Loskutáky
  • Leskoptve
Korely
Korely jsou velmi nenároční ptáčci (Zdroj: Depositphotos)

Měkkozobí jsou holubi, holoubci a hrdličky. Hrabaví - křepelky, koroptve, bažanti a pávi. Vrubozobí - kachničky, husice a labutě. A poslední jsou šplhavci, z nichž lze v našich podmínkách chovat pouze tukany. Všechny tyto ptáky, které u nás je možné zakoupit nejlépe u prověřených chovatelů, je možné chovat amatérsky, tedy pro vlastní potěšení a nebo se stát členem některého z chovatelských klubů. Pokud bychom se chtěli věnovat chovu dravců nebo sov, museli bychom se řídit zákony. 

Papoušek šedý
Papoušek šedý snáší pobyt venku velmi dobře, ale je nevyzpytatelný (Zdroj: Depositphotos)

Jejich chov a případné komerční využívání upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů a Nařízení  Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů. Problematiku obchodování s ohroženými druhy upravuje Česká republika zákonem č. 100/2004 Sb., zákon o obchodování s ohroženými druhy (CITES) ve znění pozdějších předpisů. K chovu druhů řazených do kategorie zvláště chráněný (kriticky ohrožený, silně ohrožený, ohrožený) uvedených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. Je nutné vlastnit výjimku ze zákazu chovu a držení dle §56. Výjimka se vztahuje na chovatele a není přenosná. Pro druhy řazené v příloze A Nařízení Komise (EU) č. 709/2010 platí v České republice povinnost registrace. Vše se dočtete v informacích pro chovatele dravců.

Toto nařízení se nevztahuje na ostatní ptactvo. Podmínkou samozřejmě je, že ty druhy, které budeme chovat nebo už chováme, budou do země přivezeny legálně a na základě platných úmluv o dovozu exotického ptactva. I zde ale platí výjimka a to je chov ohrožených druhů, na něž se vztahuje zákon č. 16/1997 Sb. Patří sem například kakariki rudočelý, kakadu palmový nebo ara arakanga. Aby se předcházelo obchodování s ohroženými druhy, je povinností každého chovatele mít své exoty označené kroužkem na noze každého jedince, kde jsou identifikační údaje dle Zákona 100/2004 Sb. o registraci.

Sova pálená
Na sovy a dravce se vztahuje zákon o chovu (Zdroj: Depositphotos)

Ubytování

Jelikož jsme se rozhodli, že budeme ptactvo chovat venku, musíme jim k tomu vytvořit odpovídající podmínky. To znamená, že jim postavíme nebo necháme postavit především prostornou a bezpečnou voliéru. Venkovní voliéry mají klasický rozměr: š - 140 x d - 300 x v - 200 cm. Od těchto rozměrů by se měla naše voliéra odvíjet. Je-li to v našich silách a dispozicích venkovního prostoru, postavíme voliéru společně s malým zahradním domkem, který využijeme nejen jako technickou místnost pro chovatelské potřeby a krmení, ale také jako ptačí zimoviště. Domek může být opatřen průletovými okny (cca 30 x 20 cm). Tam, kde není možné domek mít, zakryjeme dvě strany voliéry pevnou stěnou ze dřeva nebo zdí. Nesmíme zapomenout na střechu z pevného materiálu. Tím vytvoříme ptactvu závětří a snesou tak snáze rozmary počasí, střecha je bude chránit nejen před deštěm a prudkým sluncem, ale také před zanesením trusu volně žijících ptáků, kteří mohou roznášet nejrůznější choroby.

Voliéru opatříme pletivem s malými oky, ale z dostatečně silného drátu. Voliéra by měla být prostorná, aby donutila ptáky zde chované poletovat, čímž se budou udržovat v dobré kondici. Také sem můžeme umístit více ptáků najednou, pokud se ovšem mezi sebou snesou. v zimním období, kdy venku klesají teploty hluboko pod bod mrazu, zakryjeme voliéru plachtou, aby se zamezilo průvanu nebo ptáky přestěhujeme do zimoviště v domku a zavřeme výletová okna. Konkrétně u jihoamerických a afrických papoušků dbáme na teplo, tito ptáci by naše české zimy nejspíše nepřežili. Australští exoti zase naopak zimu snášejí poměrně dobře a to díky delšímu a hustšímu peří, které je před mrazem chrání. Totéž platí i o holubech, kteří jsou chováni především jako venkovní ptáci.

Holub ve voliéře
Holub je na život venku zvyklý (Zdroj: Depositphotos)

Voliéru vybavíme bidélky z přírodních materiálů (musí se z hlediska hygieny často měnit) různé tloušťky. Ptáci si sami vyberou, které bidélko jim bude nejpříjemnější. Přírodní materiály je samozřejmě možné nahradit kovovými tyčkami opět různé tloušťky, které jdou snadněji čistit. Použijeme pouze takové materiály, které ptáci nemohou ozobat a způsobit si tak zdravotní problémy. Stejně tak je ideální umístit do ptačí voliéry větve stromů nebo rovnou celý strom, ovšem musíme počítat s tím, že je ptáci brzy olámou a zničí.

Podlaha voliéry by měla být hladká a pevná, nejlépe betonová. Jednak kvůli snadné údržbě, a jednak se tím zamezí přístupu nezvaných hostů do voliéry. Každému druhu a páru zajistíme vlastní ložnici - hnízdící budku odpovídajících rozměrů. Nesmíme zapomenout ani na krmítka, napáječky a také třeba koupelnu pro ptactvo v podobě větší mělké nádoby, ve které se budou moci osvěžit a omýt si peří. Je dokonce velmi zábavné koupající se ptáky pozorovat, takže bychom ani sami sebe nemuseli o tuto podívanou připravovat. Na závěr bychom měli voliéru vybavit vhodnými hračkami, které nabídne ve velké míře většina zoo shopů.

Ara velká
Ara je majestátní a úchvatný jedinec (Zdroj: Depositphotos)

Kdo s kým?

Bohužel výběr ptáků do voliéry je vázán několika upozorněními. Pokud budeme chovat ve voliérách jednodruhové ptactvo, odpadá většina starostí, ale i přesto je potřeba ptáky při krmení kontrolovat, zda mezi nimi nedochází k řevnivosti. Není také ideální mít ve skupině více jak tři samečky, protože potom mezi nimi dochází k urputnému soupeření o samičky a může skončit zraněním nebo i úhynem. 

Především andulky a korely jsou velmi tolerantní. Z ostatních exotů je to potom zebřička, holoubek diamantový nebo křepelka čínská. Tyto druhy lze různě kombinovat, aniž by docházelo k šarvátkám. Celkem pohodlně se s takovou sestavou snesou i rozely, ale nejspíše nebudou ochotné k zahnízdění. Zebřičkám je vhodné zase zajistit budku na méně přístupném místě, aby měly klid. Naopak třeba kakarikové jsou uličníci, kteří by měli být raději osamoceni.

Chceme-li spolu s pěvci a papoušky chovat ve voliéře křepelky nebo bažanty, neškodí jim vytvořit na podlaze úkryty v podobě keříků nebo vyšších travin. Musíme mít na paměti, že ne všichni ptáci se snesou ve volné přírodě a tudíž na omezeném prostoru venkovní voliéry to nebude jiné. Než tedy do voliéry ptactvo umístíme, najdeme si v odpovídající odborné literatuře zvyklosti toho kterého druhu a zejména snášenlivost s ostatními druhy.

Papoušek kakadu
Kakadu se snese i s jinými ptáky (Zdroj: Depositphotos)

Krmení

Ptáci mají specifickou skladbu potravy. Základem jejich potravy jsou semena travin, obilí, polních plodin. Zvládnou i semena naklíčená. Pochutnají si také na zeleném - listech pampelišky, salátu nebo špenátu. Velmi oblíbené jsou kousky ovoce. Pozor, nikdy jim nepodávejte avokádo, je pro ně jedovaté a také citrusové plody, které jim odvápňují kosti. K ozobávání můžeme ptákům nabídnout nejrůznější větvičky a pupeny, k dodání vápníku pak známou sépiovou kost.

Nesmíme zapomenout ani na ptačí grit, což je směs drcených lastur a škeblí a uhličitanu vápenatého. Slouží jako minerální doplněk krmné dávky všech kategorií ptactva. Dostatek čerstvé vody by měl být obohacen multivitamínovou směsí. Pokrmy můžeme ptákům různě zavěsit, takže se při krmení zabaví. Na zimu jim do směsi semen zamícháme více semen olejnatých, aby si ptáci vytvořili dostatečnou tukovou zásobu a zimu venku snáze přežili bez újmy. V zimě také myslíme na to, že voda v pítkách a miskách bude zamrzat a často toto kontrolovat.

Chůvičky v misce se zrním
Malí ptáčci neváhají sednout i do krmení (Zdroj: Depositphotos)

Pár rad závěrem

Ptáci jsou živí tvorové a podle toho bychom se k nim měli chovat. Je sice hezké pořídit si na zahradu velkou voliéru a do ní umístit nějaké ty exoty, ale musíme se o ně také umět postarat. Takoví arové se dožívají i více než 50 let. Nejsou to tedy mazlíčkové na malou chvíli. Většina exotických ptáků je schopna k majiteli citově přilnout a nedostatkem pozornosti pak chřadnou. Budeme mít na ně dostatek času? A co třeba doba dovolených? Papouška můžeme umístit i do zvířecího hotelu, ale co s celým houfem exotů, které není možno přestěhovat? Ten, kdo se bude o naše miláčky přechodně starat, by s nimi měl být seznámen a ptáci by ho měli aspoň trochu znát, jinak budou ve stresu.

A co péče po veterinární stránce? Ptáci trpí chorobami stejně jako ostatní zvířata a finanční stránka v tomto případě není zcela zanedbatelná. Také ne všichni veterináři jsou schopni naše ptactvo ošetřovat a léčit. A nakonec - i ochočení ptáci jsou většinou křiklouni a čím více jich je pohromadě, tím větší hluk budou dělat. Než si tedy na zahradu takovou kolonii pořídíme, měli bychom mít souhlas nejen všech členů rodiny, ale také sousedů. Ne každý totiž může být nadšený, pokud mu ve čtyři hodiny ráno užvatlaný kakadu oznámí, že je Pepíček. 

Obecně je tedy možno říci, že většina exotických druhů ptáků je za příslušných podmínek schopna být celoročně venku ve voliérách a nijak tím netrpí. Pokud se k nim budeme chovat s péčí a láskou a vytvoříme jim příjemné místo k životu, odmění nás svou náklonností a budou hnízdit a vyvádět mladé.

Související k tématu