Víte, jakými technikami se malovaly pokoje dříve a jak je tomu dnes?

Malířské techniky za dob našich babiček se odvíjely především od dobře natřených zdí barvou a pro lepší efekt přetažených válečkem. Dnešní moderní techniky si pohrávají se stříkanými vzory, originální výmalbou, velkou škálou barev dalšími technikami. Lze malířské techniky ještě vůbec zdokonalovat nebo už tu všechno bylo?

Graffitti

Malířské techniky na výzdobu interiéru se vlastně moc neliší od technik avandgardních či uměleckých malířů. Jsou součástí dekorací výzdoby interiéru a stejně vyjadřují naše postoje, styl a nálady. Během staletí prošly několika revolucemi. Již naši dávní prapředkové si své jeskyně zdobili mnohdy i umělecky ztvárněnými kresbami a stačil jim k tomu ohořelý klacek. Jak se vyvíjel lidský mozek a cítění, dekorace obydlí se zdokonalovala a již takový středověk si liboval ve složitých malbách sakrálního charakteru a teprve s nástupem novověku se malířské techniky poněkud umírnily. I dkyž... Ale pojďme si malířské techniky představit.

Malování barvou

Začneme tou nejjednodušší technikou a sice nanášení barev na zdi pomocí štětců nebo válečků. Podmínkou je pouze očištěná zeď, správně rozmíchaná barva a jednoduché tahy nejlépe všemi směry, abydošlo k dokonalému rozetření barvy. Tato technika je nenáročná a během jednoho dne je možné již takto odekorovanou místnost běžně užívat. 

Malování zdí barvou
Klasická výmalba zdí barvou je nejjednodušší dekorace. (Zdroj: depositphotos.com)

Válečkování

Tzv. válečkování nebo-li nanášení dekorativního vzoru pomocí gumového válečku, čímž se vytvoří stejný vzor po celé ploše zdi, bylo velký boomem v polovině minulého století a dnes se tato zajímavá technika opět vrací. Podstatou je dříve kovová, dnes plastová nádobka "konývka", na jejíž úchyty se usadí vyřezávaný gumový váleček a do nádobky se nalije barva. Otáčením válečku a namáčením do barvy se na zeď nanáší dekor válečku.

Plastické linkování

Tato technika patří k těm složitějším. Potřebujeme k tomu speciální podvázaný štětec, pravítko, provázek. Touto technikou je možné pomocí pravidelných čar tvořit na zdi dekorativní vzory, nejčastěji písmena, číslice a geometrické vzory. Rozeznáváme linkování ostré – plné, zamývané a šumrované (malířská technika, která spočívá v roztírání barvy polosuchým štětcem. Používá se hlavně při opravách a při roztírání nejasných obrazů).

Šablonování

Jak název napovídá, jde o techniku vzornicovou, kde se využívá vzor vyřezaný do speciálně upraveného papíru nebo jiného pevného materiálu. Před vytvořením válečkovací techniky se šablony používaly na celé zdi, v dnesšní době se jendá spíše o dílčí metodu než rámcovou,neboť tento způsob je zdlouhavý a neefektivní. Tzv. šablony stahovačky mají hustý vzor a jsou rozkreselny do více dílů, aby se kresba při vyřezávání nerozpadla. Přesazovačky se používají tam, kde je potřeba vzor posouvat po stěně, mají k tomu nasazovací body, aby vzor plynule pokračoval. Šablony přiložíme na stěnu a technikou tupováním vneseme barvu. 

Batikování

Jde o zdobení ploch pomocí smotku přírodní hrubé tkaniny namočené v lazurovací barvě. Používá se pro zdobení malované plochy celoplošně nebo v jiné kompozici.Oblíbená je stará záclona, krajka nebo manšestr, ale také se výborně hodí tkaninový hadr na podlahu, který vytváří zajímavé vzory. Pro lepší plasticitu vzoru je možné látku na okrajích nastříhnout. Látka by měla být čistá a lehce namočená. Vlhký hadr namočíme do barvy, přebytečnou barvu vymáčkneme a hadr nepravidelně stočíme. Potom přiložíme na stěnu a válíme všemi směry. Dbáme, aby některá místa nebyla barvou pokryta více než jinde. Vrásnění tkaniny často měníme, aby se vzor otisku neopakoval.

Batikování je velmi atraktivní technika. (Zdroj: depositphotos.com)

Tupování

Tupování je technika, při níž se napodobuje struktura přírodních materiálů - kůra, mramor...Používá se k tomu štětec a houba. Namočíme houbu nebo štětec do barvy, lehce otřeme přebytečnou a jemným poťukáváním kolmo ke zdi barvu nanášíme. Tato technika vyžaduje mnoho času a trpělivosti.

Stříkání

Můžeme provádět buď štětkou, kdy barvu prostě prudkými pohyby stříkáme na stěnu, nebo můžeme použít stříkací pistoli, která nám ušetří námahu. Tato technika je sice efektivní, ale znamená pro nás velké uklízení po práci. Proto je lepší před započetím stříkání všechno okolo zakrýt. Stříkání nevyžaduje žádné zvláštní schopnosti. 

Technika stříkání ušetří čas, ale přidělá práci na úklidu. (Zdroj: depositphotos.com)

Malování od ruky

Tato technika je vlastně stejná, jako malování obrazu na plátno. Je potřeba mít kvalitní štětce a důležitá je tzv. podpůrná hůlka, o kterou si malíř opírá ruku, aby si nerozmazal již hotové obrazce. Zde je nutné, aby malíř měl nadání na kresbu rukou a cvik. Kresba na zeď je vyjádřením tvůríí osobnosti a lze jí vytvářet klasicky štětcem nebo do barvy obrázky vyškrabovat. Tyto techniky se dnes již téměř nepoužívají ve velkém měřítku,a le jsou oblíbené např.při dekorování zdí dětských pokojů. 

Stará technika
Stará technika (Zdroj: depositphotos.com)

Stírací technika

Touto metodou vlastně stíráme již nanesenou barvu ze zdí spesiální stěrkou s hrubou strukturou. Místo silného nátěru byrvy lze tuto techniku uplatnit na vrstvě neředěné stěrkové omítky.Stíráme zespodu nahoru. 

Všechny techniky a mnoho daších mají své kouzlo a dokáží vdechnout našim stěnám neopakovatelné kouzlo a půvab. Stačí se držet základních pravidel, umět sladit barvy a a nemíchat dohromady techniky, které nemají nic společného. Také musíme vědět, jak které barvy kryjí, jakou mají zdi savost a další technické detaily. Pak se totiž může lehce stát, že naše "veledílo" bude ve finále jen nepovedený pokus o umění.

Související k tématu