Pomrazek je plný les! Vydejte se na Štědrý den po ránu na houby

Mnoho houbařů, mne nevyjímaje, se vydává na Štědrý den do nejbližšího lesa za houbami pomrazkami - tak byly kdysi pojmenovány, neboť jim nevadí ani sníh, ani mráz, ani mokvavě blátivý přírodní terén. Odměnou je nám kromě vysoce pravděpodobného nálezu jedlých a dobrých hub (nesahá-li zrovna sněhová pokrývka až po kolena) i lyrická krása zimního lesa. A navíc je to ideální řešení situace, kdy vás manželka na celé dopoledne vykáže z bytu, abyste se doma nepletl a neuzobával z toho, co je určeno až ke štědrovečerní večeři.

Podmrazek je plný les: penízovka sametonohá

Označením „vánoční houba“ se může pyšnit penízovka sametonohá (Flammulina velutipes), která je zcela odolná i proti velkým mrazům. Roste v lesech listnatých i smíšených, v parcích, sadech a zahradách, v hustých trsech na dřevě stromů mrtvých i živých, často v jejich mrazových trhlinách, a to až do jara. Již do daleka svítí její žlutooranžové kloboučky, pod kterými najdeme drobounké třeně s charakteristickým „sametem“ na spodní části, který však u úplně mladých plodnic chybí. Na rozdíl od jiných hub se její plodnice po rozmrznutí nekazí, ale oživují! Tato její regenerační schopnost nabízí zvláštní způsob uplatnění. Lze ji totiž nasekat (a to i pouhé třeně!) do kelímku s celulózou, uložit do vlhkého sklepa nebo do ledničky, a vbrzku vám obroste mladými plodničkami.

Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes)
Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) (Zdroj: Jaroslav Vanča)

Podmrazek je plný les: šupinovka kostrbatá

Ozdobou vánočního lesa je i - rovněž parazitická - šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa). Houba nejenom jedlá, ale podle některých hodnotitelů soutěže o nejchutnější houbu v octě dokonce lahodnější než běžně favorizovaná václavka. Najdeme ji na pařezech či bázích stromů, a poznáme podle okrově žluté barvy a nápadných, odstávajících rezavohnědých šupin na klobouku i třeni (v mládí spojených tlustým kožovitým závojem, jehož zbytky pak na třeni zůstávají v podobě vlnatého prstenu). Leckterého houbaře však může odradit výjimečnou tuhostí, a proto je ji třeba déle, alespoň 25 minut vařit; pak je vhodná i k přípravě gulášů, polévek a omáček.

Šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa)
Šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa) (Zdroj: Jaroslav Vanča)

Podmrazek je plný les: strmělka mlženka

Třetí jedlou houbu, které vysloveně svědčí mrazy, naleznete až do ledna, a to dosti snadno. Patří totiž k nejhojnějším a také nejmohutnějším houbám, které se v tomto čase objevují, zřídka jednotlivě, o to častěji však v „čarodějných“ kruzích. Jde o strmělku mlženku (Clitocybe nebularis), vyznačující se masitými, šedavými klobouky s jemným ojíněním. Pod kloboukem skrývá bělavé až krémové lupeny a kyjovitý třeň. Její dužnina je pro někoho až nepříjemně aromatická a charakteristicky nasládlá. Vynikající jsou mladé a tuhé plodnice, z nich se mimo jiné dají připravit vynikající řízky a zavináče.

Strmělka mlženka (Clitocybe nebularis)
Strmělka mlženka (Clitocybe nebularis) (Zdroj: Jaroslav Vanča)

Prima tip na štědrovečerní stůl

Když tyto zimní jedlé houby najdete, zpracujte je pokud možno záhy, nejlépe rovnou na štědrovečerní stůl. Štědrost totiž pro naše předky znamenala zároveň pestrost ve skladbě pokrmů; v jejich magickém pojetí by jich mělo být neméně než devatero. Vedle vánočního kuby a krkonošského hubníku se tak houby uplatňovaly i v zasmažené polévce (na Chodsku však namísto ní dávali přednost husté houbové omáčce). Vánoční les proto tedy může být – a to nejen pro houbaře - místem kulinárně historických reflexí, podivu nad znalostmi našich předků. A zároveň místem, kde právě v tomto období nalezneme tolik potřebné příklady neprodejné, tiché, vpravdě lyrické krásy…

Související k tématu