Hřib borový versus čechratice černohuňatá: Houby na první pohled zaměnitelné

To že v tomto čase rostou rozmanité druhy hub, je jak důvodem k radosti, tak příležitostí k poznávání všelijakých zvláštností, a někdy snad i schválností světa přírody. Neříkejte, že jste někdy nadšeně nesáhli po přímo výstavním hříbku, a on se z něj vyklubal odporně chutnající „hořčák“, neboli hřib žlučník.

Nebo jste se třeba shýbli pro typického reprezentanta vynikajících hřibů borových a ouha! Vespodu klobouku takový krasavec neměl typické póry, charakterizující hřibovité houby, ale lupeny jako nějaká čechratka! A ona to také čechratka byla. Podívejme se tedy na obě – na první, zběžný pohled zaměnitelné houby.

Krasavec mezi hřiby

Hřib borový (Boletus pinophilus) je jedním z prvých jarních hřibů  „praváků“ a zároveň tím posledním; vytrvává totiž za příznivých podmínek až do listopadu. Poznáte jej podle v mládí břichatého, později kyjovitého, vždy však tlustého třeně, ale hlavně podle červenohnědého, masitého, poněkud hrbolatého klobouku, v mládí ojíněného, jakoby sametového.

Podivná čechratice

Čechratka (čechratice) černohuňatá (Paxillus atrotomentosus).
Čechratka (čechratice) černohuňatá (Paxillus atrotomentosus). (Zdroj: Jaroslav Vanča)

A jindy se vám stane, že narazíte na hnědý klobouček, v mládí rovněž sametový. Lákavě vypadající plodnice rostou sice především na pařezech, jindy však na odumřelých kořenech, či v půdě ponořeném tlejícím dřevě, takže záměna s hříbkem je nasnadě. Touto podivnou houbou je čechratka (čechratice) černohuňatá (Paxillus atrotomentosus). Kromě nažloutlých lupenů se vyznačuje (a od hřibů odlišuje) i zvláštní černohnědou sametovou pokožkou na třeni. Její dužnina je rovněž lákavá svou šťavnatou masitostí, leč zároveň odpuzuje nakyslou vůní a trpce kyselou chutí, pro niž byla kdysi zařazována mezi jedlé houby a doporučována jako vhodná do octového nálevu. Dnes je již řazena mezi houby nejedlé, ba podezřelé z jedovatosti, jakkoli v ní obsažené ekdysteroidy prokazují antidepresívní účinky, a rovněž prý zvyšují potenci a působí proti stárnutí. Stejně jako ona potenciální  jedlost, neplatí však dnes ani její původní jméno. Neboť „pravé“ čechratky patří do jiného rodu, byla houba poměrně nedávno přejmenována na čechratici.

Prima tip

Pokusy o kulinářské využití této čechratky (a čechratek vůbec) ponechme stranou. Tím spíše si však pochutnejme na hřibu borovém, vynikající houbě s chuťovými vlastnostmi stejnými, jako má hřib dubový či smrkový. Jeho použití je všestranné, lahodný je zejména v octě, ale snad nejlépe se hodí na sušení, které umocní jeho houbovou vůni.

Související k tématu