Konečně začaly růst houby! Po vydatných deštích se daří žampionům

Stav růstu hub se tento týden velice rychle proměnil. Především z Liberecka, ale i z okolí Náchoda, Rychnova nad Kněžnou a Žďáru nad Sázavou hlásí houbaři první opravdu bohaté nálezy hřibovitých hub. Kdo se vydá do lesa, neměl by se vrátit s prázdným košíkem.

Zatímco ještě minulý víkend jsem marně procházel známá místa v lesích Českého středohoří, a po půldenním trmácení byl mou odměnou nález jediné, jakkoli zdravé muchomůrky růžovky, rána koncem týdne vypadala nadějněji, a to i na západním okraji Prahy: v oboře Hvězda se objevily hřiby žlutomasé, známé pod lidovým jménem babky, leč ranní lijáky způsobily jejich rychlé znehodnocení bělavou „plísní“, správněji parazitickou houbou, zvanou nedohub. 

Muchomůrka růžovka

V případě muchomůrky růžovky (Amanita rubescens) jde o jednu z  nejlahodnějších, ale i nejhojnějších hub vůbec. Vyniká statnými plodnicemi, rostoucími od nížin až po horské polohy především ve smrčinách, ale i v listnatých lesích, a to i za suššího počasí. Jejím charakteristickým určovacím znakem je svisle rýhovaný prsten na třeni. Pokud bude tento „prstýnek“ hladký, nebo jej na plodnici nerozlišíme, raději houbu nesbírejme! Povšimněme si i kuželovité hlízy a přítomnosti narůžovělých skvrn po celé plodnici, především ale na bázi třeně, která po odloupnutí vždy zrůžoví i u nejmladších plodnic. I klobouk bývá masově narůžovělý a posetý drobnými bradavkami. A navíc - což je rovněž spolehlivý způsob určení - je houba již od nejčasnějších stádií růstu provrtána larvami bedlobytek.

Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens)
Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) (Zdroj: Jaroslav Vanča)

Žampiony neboli pečárky

Po deštích se daří žampiónům - to je známá věc. Žampiony neboli pečárky jsou druhově velmi bohatou skupinou a rozlišit je mezi sebou je někdy dosti obtížné. Rostou na pastvinách, loukách či v zahradách, nejraději na kompostech. Nejznámější a nejčastěji sbíranou pečárkou je výborná pečárka polní (Agaricus campestris). Má příjemnou ovocnou vůni a chuťově – obalená jako řízek - předčí i žampiony komerčně pěstované a prodávané. Podobá se však mírně jedovaté pečárce zápašné, jež se však prozradí velmi rychlým chromovým žloutnutím odříznuté bazální části a - zvláště při smažení - nepříjemným karbolovým zápachem. Ještě lepším jejím určovacím znakem je však ostrá zalomenost, hranatost klobouku, a to zejména v mládí. Pro přátele výtvarného umění mezi houbaři bych neváhal prohlásit tvar plodnice této pečárky za poněkud „kubistický“.

Pečárka polní (Agaricus campestris)
Pečárka polní (Agaricus campestris) (Zdroj: Jaroslav Vanča)

Prima tip

Související k tématu